Historie aeroklubu 1981-1989
1981 - 1982
Aeroklub má opět nového náčelníka. P. Hybner nahrazuje J. Lesáka ve funkci krajského plachtařského inspektora a místo něho nastupuje L. Zampr - absolvent Vysoké školy dopravní v Žilině.
Výcvikové úkoly jsou plněny ve všech odbornostech, daří se úspěšně plnit i ostatní úkoly soc. soutěže. Je opět uspořádán letecký den, na němž kromě jiného vystupuje i vrtulník Mi-8 sovětské armády z Mimoně. V soc. soutěži obsazuje AK Liberec 1. místo, kam se s malými obměnami v příštích letech opět vracíme.
Plachtaři dostávají nový vysokovýkonný větroň VSO-10 a tak přibývají 300km a 500km přelety. Ke splnění všech tří diamantů však většině „zlatých” plachtařů chybí výška, kterou jako jediný získává ve vlně v Jeseníku inspektor KA P. Hybner.
Krajské plachtařské závody 1982, které opět po několika letech organizujeme v Liberci začínají a prakticky končí dvěma haváriemi VT-II6 závodníků z Rané, kteří nezvládli bezpečný návrat při příchodu bouřkové fronty. Jejich nekázeň je však přičtena k tíží náčelníku MAK a ústřední náčelník, který je závodům přítomen závody ruší.
Výborných výsledků dosahují také parašutisté sportovci. Ze všech soutěží, kterých se v hojné míře zúčastňují se vrací s umístěním na předních místech. V jejich řadách jsou dva mistři sportu v branném víceboji P. Šindelář a M. Šubrt, dále mistr světa v parašutismu J. Maxová-Jíravská i nová mistryně světa Z. Málková. Je proto obžalobou tehdejšího vedení Svazarmu, že krátce poté, co bylo jméno Z. Málkové popularizováno v televizi i časopisech její z politických důvodů zakázána další parašutistická činnost. Její úspěch na mistrovství světa však přivedl do paraodboru mnoho nových zájemců.
1983 - 1985
Zatím co vedení aeroklubu zůstává v téměř nezměněné podobě od roku 1977 nelze toto říci o náčelníku místního aeroklubu. Je to již čtvrtá změna a je jisté, že to v žádném případě ke stabilizaci poměrů nepřispívá. Možná, že je to způsobeno neustálým zasahováním krajského náčelníka do života aeroklubu, kde místní náčelník často při hájení zájmu aeroklubu se dostává do střetu se svým nadřízeným. Místo L. Zampra zaujímá člen motorového odboru B. Hroch, který získává instruktorské oprávnění a současně je přeškolen jako výsadkový pilot na An-2.
Parašutisté uvedli v život novou soutěž nazvanou Zimní parasoutěž, kde soutěžní disciplíny tvoří seskoky na přesnost přistání, běh na lyžích a střelba z malorážky. Protože jsou vesměs dobrými lyžaři, parašutisty a zvládají i střelbu, mají trvale při všech ročnících obsazena první místa. Obliba této soutěže vede k tomu, že podobné soutěže napodobují i ostatní aerokluby, kde kupř. běh na lyžích nahrazují sjezdem apod.
Významnou akcí je uspořádání XII. mistrovství ČSSR v letecké navigaci s mezinárodní účastí. Organizace, která vesměs spočívala na místním aeroklubu a SvČKA aeroklubu byla na vysoké úrovni sportovní i společenské a přinesla aeroklubu uznání v podobě asfaltové plochy před hangáry, i když k tomu došlo vlastně nedopatřením.
Za dosavadní práci dostává AK titul Vzorná organizace Svazarmu a je vyhlášen nejlepší základní organizací okresu Liberec.
Plk. M. Svárovský navazuje styk s leteckým útvarem sovětské armády v Mimoni a slibuje si zmírnění omezování letového provozu, kterým trpí hlavně plachtaři. Organizuje proto jakýsi malý letecký den pro tamní posádku a jejich rodinné příslušníky. Vystupují tam plachtaři, parašutisté i motoroví piloti, návštěvníci mají možnost prohlédnout si zblízka naše letadla a my zase oplátkou vystavené sovětské i nejmodernější bojové letouny a vrtulníky a k našemu překvapení můžeme fotografovat co chceme. Pro mnohé naše členy je však nepříjemné to, že tato družba se koná právě 21. srpna, datum na který máme nepříliš radostné vzpomínky.
V minulém údobí dochází i k většímu ruchu ve zvelebování areálu aeroklubu a to v součinnosti s požadavky náčelníka SvČKA a za účinné pracovní pomoci jeho zaměstnanců. Byly zpevněny základy patek konstrukcí hangárů a dozděny jejich původní dřevěné boky, opravena vrata hangárů a jejich pojezdové kolejnice, opraveny střechy hangárů i provozní budovy, kde proběhly ještě další vnitřní úpravy přikázané pplk. Svárovským.
Paraodbor vystavěl novou garáž pro svůj autobus a postavil nový trenažér, motoráři a plachtaři zkompletovali radiovůz. V hangáru bylo postaveno zateplené pracoviště pro technickou skupinu a vyvrcholením bylo vyasfaltování a odvodnění manipulační plochy před hangáry. Další pracovní brigády proběhly při rekonstrukci kotelny a komína. Co jiné aerokluby odpracovaly při výstavbě svých letišť v poválečné době, to čekalo na liberecké téměř 35 let. Na jaře 1984 probíhá v Nitře srovnávací plachtařská soutěž, které se jako vlekař z polí zúčastňuje s Brigadýrem J. Prchal jako jediný neprofesionální pilot. Po návratu ze soutěže však nebrzděná An-2 stojícího Brigadýra prakticky zruší
Dosavadní úspěšná práce AK je příčinou toho, že je opět pověřen uspořádáním přeboru ČSR v letecké akrobacii. l když není k dispozici tolik finančních prostředků na tuto akci jako v minulosti, přesto se daří soutěž zakončit na vysoké sportovní i společenské úrovni.
Plk. Svárovsky organizuje opět letecký den v Mimoni se shodným programem jako před rokem, nic nového ostatně ani nemůžeme předvádět.
Rok 1984 končí opět změnou náčelníka AK. B. Hroch přechází trvale na místo kapitána An-2 a náčelníkem se stává nový člen motorového odboru Ing. Petr Lehký.
Dosažením věkové hranice končí po 40 letech s aktivní činností předseda AK J. Prchal, o něco později končí i B. Vitásková a i další z povoleného počtu 15 pilotů.
Do elementárního výcviku nastupují z řad plachtařů B. Berecká, O. Hybner a S. Tomeš, který se později stává nejúspěšnějším juniorským závodníkem v letecké soutěžní navigaci a obdobně jako L. Zampr v seniorské kategorii navazuje na úspěchy dřívějších reprezentantů AK v této disciplině - V. Moravce, J. Vítka, M. Sázavského sen. a dalších.
1986 - 1989
Mototechna zřizuje vlastní skladovací prostory a ruší smlouvu s aeroklubem. Tím končí každoroční statisícový příjem a zůstává pouze příjem z pronajatých prostor v hangáru. Slabou náplastí je příjem z převozu nových automobilů z M. Boleslavi do Liberce a Ústí n. L., který však vyžaduje velké úsilí hlavní organizátorky B. Vitáskové a nepříliš vysoký zisk do pokladny aeroklubu.
Rada aeroklubu propouští placené strážné a nastupuje střežení členy aeroklubu se všemi komplikacemi, které toto řešení přináší, v podobě sankcí Bezpečnosti proti funkcionářům rady a předsedovi, když je při kontrole zjištěno, že státní majetek není střežen, protože člen určený rozpisem se nedostavil.
Pro vlastní výcvik se s pomocí dotací ještě daří udržet letové hodiny zdarma, ale provozní režii budovy bere na sebe SvČKA. Přínosem do pokladny aeroklubu jsou také letní výcvikové tábory posluchačů Vysoké školy dopravní ze Žiliny, které po dvakráte AK svými instruktory a technikou zajišťuje.
Zde je nutno říci, že díky dobré práci s mládeží měl AK Liberec vždy velkou podporu vedoucích orgánů města i okresu a jeho funkcionáři dostávali uznání i od nejvyšších orgánů Svazarmu.
V roce 1988 stojí před aeroklubem nutnost vybudování nových bezpečnostních nádrží a čerpadel na pohonné hmoty. Jsou zahájeny přípravné zemní práce pod vedením neúnavného „stavitele” plachtařského instruktora J. Kotery, který současně shromažduje dokumentaci pro převedení pozemku od hangáru až po cestu k betonovému hangáru do majetku aeroklubu jak to požaduje rada, aby se předešlo případným budoucím komplikacím.
V motorovém odboru přichází ke slovu opět letecká akrobacie. R. Hejděnec a M. Sázavsky jun. jsou zařazeni do výběru reprezentačního družstva.
Jak bylo předběžně dohodnuto s podnikem Slovair, kterému bylo letiště přiděleno, předal tuto dokumentaci plk. Svárovskému, který jediný byl oprávněn v této záležitosti jednat. Celá akce však byla SvČKA odsouvána na stále pozdější dobu. Nevíme proč tomu tak bylo, ale díky tomu má dnes AK nové nádrže na pozemku, který mu nepatří, právě tak jako pozemky na nichž stojí hangáry.
Pro získání finančních zdrojů rozhodla rada o výstavbě nových montovaných hal určených k pronájmu na skladové prostory, l když někteří členové měli námitky ukazuje se, že toto byla jediná cesta k získání peněz, které AK potřebuje k životu.
AK dostává opět nového náčelníka. Protože nikdo z kvalifikovaných členů AK nechce do této rizikové funkce nastoupit (podobná situace již jednou byla a tehdy funkci náčelníka zastával půl roku aktivisticky W. Sluka), dosazuje plk. Svárovský za náčelníka AK Liberec příslušníka AK Hodkovice M. Poláka, i když s tímto řešením rada AK nesouhlasí. Vzniká tím další napětí mezi ním a radou AK, ale nelze již nic změnit.
Změnu k lepšímu slibuje až nástup nového náčelníka SvČKA kterým je po odchodu plk. Svárovského do důchodu bývalý parainspektor O. Souček, který byl současně vyškolen na motorového pilota-instruktora.
Přichází však listopadová revoluce.
Nikdo neví, co budoucnost přinese, ale jisté je, že stávající koncepce sportovního letectví končí, že v té nové nebude bohužel ani to dobré a bohudík ani to špatné co dosud bylo.
© 2008 Aeroklub Liberec - všechna práva vyhrazena
