Historie aeroklubu

AEROKLUB LIBEREC
Ostašovská 307, 460 01 LIBEREC 11
AFIS : 485 106 446, VLP : 608 121 426

Úvod

Již 50 let lze vidět na obloze nad Libercem orámovanou siluetou Ještědu a Jizerských hor letadla a padáky. V roce 1945 to byly trofejní německé kluzáky, v průběhu dalších let pak všechny sportovní letouny, až po letouny dopravní a aerotaxi. Rok 1945 byl pro Aeroklub mimořádně významný nejen jako prvý rok jeho existence, ale i tím, že nám dal do užívání dva hangáry, které slouží svému účelu dodnes.

Padesátiletý vývoj, kterým Aeroklub od té doby prošel, znáte, nebo je líčen na dalších stránkách. Skutečností zůstává, že Aeroklub existuje v životaschopném stavu do dnešního dne.

K zásadní změně došlo v roce 1990, kdy masovost v leteckém sportu pod hlavičkou Svazarmu vystřídala samostatnost a to i ekonomická. Zájemce o létání musí splňovat pouze podmínky zdravotní a musí si na svůj sport zajisti finanční prostředky. Starší členové Aeroklubu si na tuto novou situaci museli zvykat, řadě nových zájemců, a to i těm ne nejmladším, umožnila létat a skákat. Vytvořila se úplně nová kategorie členů - podnikatelé a také piloti ultralehkých letounů. To sebou přináší zcela nový model klubové činnosti a řízení organizace.

Aeroklub důsledně podřizuje svoji práci přežití v nových podmínkách. Vedení Aeroklubu musí vyhovět novým zákonům a navíc získat prostředky na údržbu i provoz. Maximum je vykonáváno svépomocnou brigádnickou prací členů.

Letectví v ČR vstupuje do Evropy. Přizpůsobují se předpisy, stoupají požadavky na technické vybavení. Pro sportovní letectví se otevřel nový prostor i nové oblasti vyžití, zejména ultralehké létání.

Létání se stává techničtější, pracujeme se složitější technikou, která nám umožňuje dosahovat lepších výsledků, větší bezpečnosti a létání za všech možných podmínek. Trochu se nám však vytrácí létání jen pro radost. Létání takové, jak je popsal ve své krásné knize „Most přes navždy” pan Richard Bach. Přesto všechno stojí na počátku každého létání touha se vznést a podívat se na svět jinýma očima, vnímat nový prostor a nové pocity, chuť a odvaha posunout se kousek dál.

Naším cílem je udržet tradici a dobré jméno Aeroklubu a umožnit i další generaci naučit se létat. Patří se poděkovat všem nadšencům i profesionálům před námi, kteří nám toto umožnili. Létání je náročný, ale krásný sport, sport kde se zkušenosti předávají dál novým pilotům. Proto je i naším úkolem a naší odpovědností pokračovat dál. Můžeme si jen přát, aby se nám na této cestě dařilo i do budoucna.

Kolik jsem už toho nalétal a stejně
jsem pořád nervózní,
když kloužu do toho malého vzdušného
prostoru obsazeného tolika letadly.

AEROKLUB LIBEREC

1945 - 1995

Padesát let je údobí, které pro každého člověka znamená celý tvůrčí život. Také pro Aeroklub Liberec je padesát let činnosti významným mezníkem a je tedy dobré ohlédnout se zpátky, abychom viděli všechny zákruty cesty, kterou musel náš aeroklub projít.

V našem aeroklubu jsme požili kratší či delší část leteckého života a vím, že na tuto dobu často a rádi vzpomínáme. Proto při čtení tohoto povídání se ti starší - pamětníci ještě oživí vzpomínky na dobu, kdy jsme po válce začínali a ti mladší poznají, že ani jejich předchůdci to neměli vždy tak snadné. Vždy bylo několik let tučných a několik let hubených - abych použil citátu z Bible.

Není v lidských možnostech zachytit všechno to, co se za celých 50 let v našem aeroklubu odehrálo a proto věřím, že přijmete toto povídání s porozuměním jako subjektivní pohled člověka, který byl u tohoto od začátku a mnohé je již nenávratně zapomenuto.

Historie prvních let činnosti Aeroklubu Liberec je neodmyslitelně spjata s činností Vojenské odborné školy pro letecké mechaniky v Liberci- VOŠLM a proto mi dovolte na úvod několik osobních vzpomínek na dobu, která je pro dnešní generaci zcela neznámá.

Vznikem Protektorátu Čech a Moravy skončila pro českou mládež možnost aktivního leteckého výcviku jakéhokoliv druhu, kromě leteckého modelářství. A tak kontakt s letadly jsme měli pouze my, kterým se podařilo vyučit se leteckými mechaniky v některých velkých leteckých továrnách. V továrně Aero vedl učňovské oddělení bývalý vojenský pilot major J. Crha, který velmi propagoval modelářství a díky podpoře továrny byly každoročně pořádány velké modelářské závody v Praze-Kyjích, kde se setkávali modeláři, mezi kterými bylo mnoho bývalých plachtařů i motorových pilotů. Major Crha ještě za Protektorátu tajně se svými přáteli připravil mnoho bývalých plachtařů i motorových pilotů. Major Crha ještě za Protektorátu tajně se svými přáteli připravil projekt poválečného vojenského leteckého školství - obnovit vojenskou školu leteckého dorostu.

Tato škola měla vycvičit piloty, radiotelegrafisty, navigátory a mechaniky z mladších chlapců, kteří se dobrovolně přihlásili na vojnu a měli po absolvování školy, která trvala dva roky, sloužit jako výkonní letci poddůstojníci a rotmistři ještě další 4 roky.

Ihned po osvobození začal svůj projekt uskutečňovat a volba místa padla právě na Liberec, kde byla výborně vybavená letecká pokračovací škola německé Luftwaffe, štáb Luftwaffe pro celou žitavskou oblast, stihací letky a letky pro boj proti tankům. Škola byla slavnostně otevřena v srpnu 1945, ale již velmi brzy se ukázalo, že liberecké letiště, i když perfektně vybavené (i pro noční létání), je pro tak velký provoz malé. Proto bylo pilotní oddělení přesunuto do Šternberka na Moravě telegrafisté a navigátoři do Chrudimi a zde zůstala pouze škola leteckých mechaniků VOŠLM a její součást, škola pro technické důstojníky letectva v záloze ŠDLZ. V září odešli prví frekventanti jako letečtí mechanici k plukům. V Liberci zůstalo několik desítek příslušníků první letky instruktorů, k nimž přibylo počátkem října téměř 250 nových posluchačů, tzv. Druhá letka. A právě naše první letka instruktorů, jejímž velitelem byl několikanásobný světový rekordman na letounech choceňské firmy Beneš a Mráz major Jan Červenka, nesmazatelně zapsalo do historie aeroklubu.

Jaroslav Prchal, 1945 - 1947 instruktor 1. letky VOŠLM

Aeroklub Liberec - vyhlídkové lety a pilotní kurzy